Jestliže jsem v něčem já sama osobně potřebovala změnu v myšlení, bylo to určitě v úhlu pohledu. Věčně jsem totiž nespokojeně zaměřovala svou pozornost na to, ještě nemám hotové, v čem ještě nejsem dokonalá a co je ještě zapotřebí dotáhnout. Protože tenhle způsob nazírání na realitu je toxický, netýkalo se to jen mne a mých výkonů, ale přenášela jsem tento zhoubný úhel pohledu i na všechny ostatní. Dnes už to vím, bylo to nesnesitelné.

Dodnes se občas mučím seznamem úkolů, které je potřeba vykonat. Je to naprosto špatný úhel pohledu. Nic proti seznamům úkolů, jsou fajn, ale já bych proti nim postavila seznam úkolů hotových. To je o hodně zábavnější. Já vím, že tak vznikají seznamy dva, ale když ten jeden opravdu stojí za to. Představte si tu radost. Čtete si seznam činností a úkolů, které jste už vykonali. Může obsahovat cokoli, takže když je krize a nutně se potřebuju povzbudit, píšu tam i věci jako oběd, nehty, nákup, zalít kytky a tak, což normálně v mém běžném seznamu úkolů nebývá. To se považuje za samozřejmost. No ale práce to je a vykonána být musí. Na seznam tedy právoplatně patří.

Myslím, že stejně lze uvažovat i o celém životě. Jasně, je spousta věcí, jež máme ještě před sebou. Ale jak náš věk postupuje do výšin, prodlužuje se i seznam toho, co jsme už zvládli. I kdybychom si tam zapsali jen oslavy našich narozenin, Vánoc a dovolenou, to už jsou hned minimálně tři položky za rok a to není špatné.